Trampem nejsem od narození jako mnozí a dokonce možná ani nezůstanu trampem nadosmrti, jelikož se mi jako už věkovitému a příslušně rozvrzanému kmetu nejeví potřebné ani prospěšné s rancem nepostradatelných zbytečností vrávorat pralesem na svůj dávný camp. Člověk může zestárnout, můžou ho bolet kolena, záda i ramena, ale když má v sobě ten vandrácký neklid, tak se ho jen tak nezbaví.